v navém světě kap. 1
27. 4. 2007
V novém světě.
Harry i s rodinou se objevil v nějakém pokoji. Podle bílé barvy, které vyplňovala celý pokoj poznal, že je na ošetřovně v Nemocnici sv. Munga. Harry vstal z postele v které ležel a chytl za ruku svoji manželku.
"Přemístíme se."
"Kam?"
"Někam, kde se můžeme ubytovat a budeme blízko kouzelnického světa."
"Děravý kotel?" navrhla Ginny.
"Souhlasím." S tím ji obejmul a s tichým prásk se přemístil do děravého kotle. Objevil se ve větším pokoji, který sloužil k přistávání po přemístění. Jakmile vešli do výčepu, Harry se musel hodně soustředit, aby zachoval kamennou tvář. Na Ginny bylo ovšem vidět překvapení. Celá místnost se leskla čistotu. Byla čerstvě vymalovaná. Přesto že bylo krátce po poledni, byla z poloviny plná. Harry zamířil přímo k výčepnímu pultu, za kterým stál pro něj neznámý kouzelník.
"Dobrý den, co pro vás můžu udělat?" Zeptal se Harryho dřív než stačil cokoli říct.
"Dobrý den, chtěl bych rodinný pokoj a oběd, oboje pro dva. Jestli ještě můžu poprosit, pokoj nějaký větší."
"Není problém, vy nejste místní, že?"
"Ne, proč vás to zajímá?" Zeptal se Harry chladně, až se muž zatřásl.
"Jen tak ze zvědavosti. Tady máte klíč, je to třetí patro, pokoj číslo 13."
"Děkuji, oběd mi tam přineste."
S tím došel za manželkou, která na něj čekala v tmavém koutě. Pak se přesunuli do pokoje. Po půl hodině jim přinesli jídlo. Po vydatném obědě se natáhli na postel. Malého Daniela dali do postýlky, kterou vyčaroval Harry.
"Lásko?"
"Hmm?"
"Musíme se domluvit co dál."
"Nemusíme, vždyť už jsme domluveni."
"Tak si to aspoň zopakujeme, ať neuděláme chybu."
"Tak jo, já za chvilku nakrmím malého a půjdu domu do Doupěte. Uslzená oznámím, že jsi zmizel, tedy místní Harry. Podle předpokladů Brumbála by se měli pozvat i Potterovy. Pak se nejspíš budeme utěšovat navzájem. Tak za dva dny oznámím, že se vrátím do domu, který jsme tajně koupili, abychom měli své soukromí. Chci totiž být sama. A co ty?"
"No já se za chvilku odejdu a budu se věnovat plánu, který jsme naplánovali."
"A to je?"
"Ginny, vždyť ho znáš."
"Já jo, ale proč si se tedy ptal na ten můj?"
"Abych se ujistil, že si ho pamatuješ."
"Harry, ty si zapomněl na čem jsme se dohodli!"
Potichu vzbudíš malého. Přiznávám, na pár věcí jsem zapomněl."
"Harry, Harry."
"No co, nemůžu si pamatovat všechno, takže za tři dny, u Floriana ve dvě odpoledne?"
"Jo."
"Takže se měj zlatíčko a už teď se mi po tobě stýská."
"Vždyť mě taky. Buď na sebe opatrný."
S tím Harry vstal a odešel na Příčnou ulici. Rovnou zamířil do Gringottovy banky.
"Dobrý den." Pozdravil jednoho skřeta, který seděl za pultíkem a zrovna tam nikoho neměl.
"Dobrý den, co potřebujete."
"Chtěl bych si zařídit účet a rovnou na něj uložit větší sumu peněz."
"Není problém, jaké jméno?"
"Harry White."
"Dobře tady poklepte hůlkou na ověření totožnosti."
Harry tak poklepal a modlil se, aby podvodné kouzlo vyšlo. Chvilka ticha, která se Harrymu zdála příliš dlouhá. Ovšem jeho neutrální výraz to nezměnilo.
"V pořádku pane White, tady máte klíč od trezoru číslo C9643, jakou částku si tam přejete uložit?"
"Všechny mé současné úspory, což činí 673 474 galeonů, 47 438 srpců a 7 583 srvčků." "Tolik? Smím vědět, jestli nejsou získané nelegální činností?"
"Můžu vás ujistit, že jsou pravoplatně získané."
"V tom případě v pořádku. Jakým stylem je chcete převést na účet?"
"Vložit hotovost." S tím mu podal menší váček.
"Bezedný měšec, v pořádku přepočítám to, za chvilku se vám budu zase věnovat." S tím převzal váček a zmizel s ním dozadu. Harry trpělivě čekal asi půl hodiny, než se vrátil.
"Všechno v pořádku, váš roční úrok bude splatný ke dnešnímu dni. Ten den vám přibude úrok 4,6 % s průměrné celoroční částky. Máte v plánu v tomto roce mít nějaké větší výdaje?"
"Ano chtěl bych si opatřit mudlovský domek. Někde na venkově, kde bude klid."
"Byty a domy vyřizujeme my, druhé patro - nemovitosti."
"Děkuji, určitě se tam stavím hned. Nashledanou."
"Nashledanou."
Harry tedy zamířil do druhého patra do oddělení nemovitostí.
"Dobré odpoledne. A v jaké části Anglie by jste chtěl mít dům."
"Někde při moři, klidnou oblast, vetší zahradu, ale aby to nebyl úplný zapadákov."
"Něco bych tu měl, tady." Podal mu několik fotografii domu. Ovšem, jak to u kouzelných fotografii bývá, i tyto byly v pohybu, ovšem tak, že ukazovaly každý detail domu. Různě se natáčely v různých úhlech.
"Ten by mi vyhovoval, kolik?"
"Bude vás to stát 50 000 Galeonů, chcete nějaké vybavení?"
"Byl bych velice rád."
"A chcete spíše mudlovské, nebo kouzelnické?"
"Kombinaci obou, zabezpečení si vytvořím sám."
"A vybavení v jaké cenové relaci?"
"Honosné."
"V tom případě si opět prohlédněte nabídku."
Harry chvilku vybíral, než ho upoutalo vybavení, které bylo laděno do zlata, červena. I sám název vypovídal za své Nebelvírova sestava - mudlovsko-kouzelnická.
"Tuto beru."
"Tak to bude za dalších 10 000 tisíc, celkově to tedy činí 72 000 galeonů."
"Nezlobte se, ale jestli umím dobře počítat, tak to je jen 60 000."
"Já vám to neřekl? My jsme se bavili o cenách bez DPH."
"Aha. Vyzvedněte si to z účtu."
"Tak mi to tu podepište."
Harry tedy podepsal papír, který před něj skřet dával.
"Tak a poslední věc, tady máte klíč od vašeho nového domu, dnes ho nastěhujeme, takže zabydlet se můžete už zítra."
"Děkuji a nashledanou."
A teď trochu těžší část. Dostat místo v Bradavicích. Ovšem nejprve tu musíme najít Mundunguse. S tím zamířil do Obrtlý. Cestou si prohlížel jednotlivé výlohy. Na chvilku se zastavil i před obchodem s famfrpálovými potřebami. I tady zatím jeho koště, kulový blesk, bylo na špici. Poté pokračoval k Obrtlé ulici.
Jak procházel kolem obchodu s hábity pro každou příležitost, uvědomil si, že bude potřebovat nějaké maskování. Proto rovnou zamířil tam a koupil si smaragdově zelený hábit. Než dorazil do Obrtlé, tak se ještě zastavil v obchodě dvojčat Weasleyových. Měli daleko větší škálu zábavných předmětů, ale klasický sortiment neměli. Naštěstí ultradlouhé uši měl s sebou ze svého světa, stejně tak i oblečení proti černé magii. Nyní se specializovali na méně nebezpečné výrobky a na mudlovské kouzelnické triky.
Hned poté zamířil do Obrtlé. Tu chvilku procházel než si všiml Mundunguse Fletchera. Okamžitě k němu zamířil.
"Nazdar Fletchere!"
"Kdo jste?"
"Nejnovější zákazník."
"A co ode mě chcete?"
"To je jednoduché, chci informace."
"Jaké? A odkud mě znáte?"
"Není podstatné odkud tě znám, ale abych ukojil tvou zvědavost, řekněme, že mi tě doporučil jeden náš známý."
"Kdo?"
"Nechce být jmenován."
"Dobrá tedy, co chcete vědět a co z toho budu mít."
"Řekněme, že když mi informace co chci sdělíš brzy, tak si vyděláš pěknou sumičku."
" Co tedy chcete vědět?"
"Co se děje v čistokrevných kouzelnických rodinách."
"Co tím myslíte?"
"Abych ti to vysvětlil, chci vědět jestli neutvořili nějakou partu. Doporučuji ti Malfoyovy, Crabbovy, Goylovy."
"Ale to jsou staré kouzelnické rodiny. To nikdy nezjistím."
"Když nezjistíš, tak nic nedostaneš. Tady máš zálohu." S tím mu hodil váček se sto Galeony. "Jo, a abych nezapomněl, zítra to chci vědět. Zítra večer v osm tady." S tím odešel.
A teď byly na řadě Bradavice. Neváhal a přemístil se do Prasinek.
Prasinky byly dvakrát tak velké, než si pamatoval. Obchodů tu moc nepřibylo, ale rodinných domků ano. Tentokrát se nezdržoval a zamířil přímo do Bradavic. Byly prázdniny, takže se neobával nějakého zírání od studentů. Zamířil rovnou do ředitelny. Cestou potkal jen paní Norrisovou, která, jakmile si ho všimla, zaprskala a zmizela. Harry jen pokrčil rameny a pokračoval v cestě. Za chvilku se objevil před chrličem. A přemýšlel nad heslem. Jelikož ho žádné nemohlo napadnout, vytáhl pergamen a na něj napsal:
Vážený pane řediteli/ ředitelko,
Právě stojím před vstupem do vaší pracovny. Chtěl bych s vámi mluvit ohledně místa.
Předem děkuji za vyslechnutí
Harry White
S tím zamumlal Grafoprodromus a pergamen zmizel. Po chvilce odskočil chrlič a před ním stála profesorka McGonagalová.
"Dobrý den, pojďte tedy dál a promluvíme si."
"Dobrý den paní ředitelko."
Harry ji následoval do pracovny.
"Tak podle vašeho vzkazu usuzuji, že sháníte práci, pane White."
"Ano, to souhlasí."
"A proč si myslíte, že někoho sháním, a proč si myslíte, že to místo dostanete?"
"Takže mám štěstí opravdu potřebujete někoho. A proč si myslím, že to dostanu. Protože projdu jakýmkoli testem na profesi, kterou sháníte."
"Opravdu? Jste sebevědomý."
"Ano, to jsem."
"Dobrá, přiznám se, že sháním člověka na místo profesora obrany proti černé magii, ale musím vás varovat, toto místo má být prokleté. Už jeden člověk z tohoto místa odstoupil ze zdravotních důvodů."
"A to, že toto místo je prokleté soudíte jen díky jednomu případu?"
"Asi bych vám měla říct vše od začátku."
"Dříve na tomto místě pracoval místní ředitel, Albus Brumbál, ale před rokem náhle zmizel. Do teďka jsme nenašli jeho tělo a ani stopu po tom, kde by mohl být. Kdyby to bylo možné, tak řeknu že se propadl do země. Každopádně jsme ztratili profesora, já se jako jeho zástupkyně stala ředitelkou a začala jsem shánět profesora. Ozval se jeden, ale ten se mi nelíbil. Jakmile jsem si ho všimla okamžitě jsem si vybavila hada. Odmítla jsem ho přijmout. Ten tvrdil, že nenajdu nikoho, kdo dokáže učit víc jak jeden rok. Naštěstí jsem hned potom sehnala ještě jednoho, které udělal znalostní test a nastoupil. Učil velice dobře, ale co osud nechtěl. Předposlední den školy se zatoulal do zapovězeného lesa, tam ho napadli pavouci a on jen taktak vyvázl živý. Ovšem duševně ho to poznamenalo a on odmítl pokračovat v učení. Zatím jsem ala nevypsala žádný inzerát, že někoho sháním. Tak co tu potom děláte?"
"Abych řekl pravdu, jdu to jen zkusit. Vím, že toto je prestižní škola a doufal jsem, že tu někoho budete potřebovat."
"No, když už jste tady, tady máte testy a můžete je napsat. Máte na to hodinu a půl."
Harry si tedy vzal pergamen a začal vyplňovat otázky, většinou to byli otázky ohledně magických zvířat a ochrany před nimi, to se musel naučit, když chtěl být bystrozorem. Ovšem smrtelně zlé bytosti, jako jsou mozkomoři, tam nebyly. Ještě tam byla otázka na kletby, které se nepromíjejí. Po hodině ji pergamen vrátil.
"To už jste hotov?"
"Ano."
"Tak se na to podíváme."
"Máte chybnou odpověď, zakázaná je jen kletba imperius. Co jsou vlastně ty ostatní? Ale jinak to máte v pořádku, místo je vaše."
"Tady je známa jen Imperius? Já jsem se učil i kletbu Cruciatus a Avada Kedavra."
"To je sice možné, ale takovou kletbu neznám, kde jste o nich slyšel?"
"Učil jsem se ji o ni na škole."
"No to je jedno, každopádně zakázaná kletba je jen jedna, Imperius. Na zbytek zapomeňte, to jsou jen výmysly, nikdo takové kouzlo nezná. To místo je vaše. Váš příjem bude 100 galeonů měsíčně, nastoupíte kdy?"
"Přijel bych se studenty vlakem."
"Dobře tedy, se zborem se seznámíte potom?"
"Ano."
"Tak to je vše nashledanou."
"Nashledanou paní ředitelko."
"Jo, abych nezapomněla, od profesorského sboru vyžaduji tykání. Jasné?"
"Ano, Minervo, taky mi tykej."
S tím odešel před chrliče a přemístil se přímo do děravého kotle. Ginny už byla dávno pryč.
Druhého dne se procházel po Příčné ulici, dalo by se říct, že hlídkoval. Po obědě se přemístil do svého nového domu. Byl vskutku nádherný. Byla to dvoupatrová vila. V prvním patře měla obývací pokoj, kuchyň, dvě jídelny, jednu rodinou a jednu větší pro sešlosti. V druhém patře byly pokoje. Všechny byly stejné, až na jeden. Ten byl zařízen pro manžele. Vše bylo velice moderně zařízeno a barevně to opravdu ladilo do zlata a červena. V druhém patře byl ještě jeden menší pokoj, z kterého si udělal pracovnu. Vystavil si tam fotky a zabezpečil proti cizímu vniknutí. Hned potom zabezpečil celý dům i s pozemky protipřemisťovací barierou, protivetřelčím kouzlem, nezakreslitelností, nezjistitelností a spoustou dalších kouzel. Ještě si prohlédl pozemky. Zjistil, že k domu patří i část pláže, na kterou se nedostane žádný mudla. V zahradě se jinak tyčil krásný altánek.
Večer se přemístil na Příčnou ulici a vyhledal Mundunguse.
"Nazdar, tak co jsi zjistil?"
"Nějaká skupina se opravdu založila, vede ji nějakej lord. Nevím co má přesně za cíl, ale za tři dny mají nějakou větší schůzi."
Děkuji ti, kdyby něco kontaktuji tě, tady máš odměnu." S tím mu hodil váček s dvěmi sty galeony."
Pak se vrátil zpět domu.
Harry i s rodinou se objevil v nějakém pokoji. Podle bílé barvy, které vyplňovala celý pokoj poznal, že je na ošetřovně v Nemocnici sv. Munga. Harry vstal z postele v které ležel a chytl za ruku svoji manželku.
"Přemístíme se."
"Kam?"
"Někam, kde se můžeme ubytovat a budeme blízko kouzelnického světa."
"Děravý kotel?" navrhla Ginny.
"Souhlasím." S tím ji obejmul a s tichým prásk se přemístil do děravého kotle. Objevil se ve větším pokoji, který sloužil k přistávání po přemístění. Jakmile vešli do výčepu, Harry se musel hodně soustředit, aby zachoval kamennou tvář. Na Ginny bylo ovšem vidět překvapení. Celá místnost se leskla čistotu. Byla čerstvě vymalovaná. Přesto že bylo krátce po poledni, byla z poloviny plná. Harry zamířil přímo k výčepnímu pultu, za kterým stál pro něj neznámý kouzelník.
"Dobrý den, co pro vás můžu udělat?" Zeptal se Harryho dřív než stačil cokoli říct.
"Dobrý den, chtěl bych rodinný pokoj a oběd, oboje pro dva. Jestli ještě můžu poprosit, pokoj nějaký větší."
"Není problém, vy nejste místní, že?"
"Ne, proč vás to zajímá?" Zeptal se Harry chladně, až se muž zatřásl.
"Jen tak ze zvědavosti. Tady máte klíč, je to třetí patro, pokoj číslo 13."
"Děkuji, oběd mi tam přineste."
S tím došel za manželkou, která na něj čekala v tmavém koutě. Pak se přesunuli do pokoje. Po půl hodině jim přinesli jídlo. Po vydatném obědě se natáhli na postel. Malého Daniela dali do postýlky, kterou vyčaroval Harry.
"Lásko?"
"Hmm?"
"Musíme se domluvit co dál."
"Nemusíme, vždyť už jsme domluveni."
"Tak si to aspoň zopakujeme, ať neuděláme chybu."
"Tak jo, já za chvilku nakrmím malého a půjdu domu do Doupěte. Uslzená oznámím, že jsi zmizel, tedy místní Harry. Podle předpokladů Brumbála by se měli pozvat i Potterovy. Pak se nejspíš budeme utěšovat navzájem. Tak za dva dny oznámím, že se vrátím do domu, který jsme tajně koupili, abychom měli své soukromí. Chci totiž být sama. A co ty?"
"No já se za chvilku odejdu a budu se věnovat plánu, který jsme naplánovali."
"A to je?"
"Ginny, vždyť ho znáš."
"Já jo, ale proč si se tedy ptal na ten můj?"
"Abych se ujistil, že si ho pamatuješ."
"Harry, ty si zapomněl na čem jsme se dohodli!"
Potichu vzbudíš malého. Přiznávám, na pár věcí jsem zapomněl."
"Harry, Harry."
"No co, nemůžu si pamatovat všechno, takže za tři dny, u Floriana ve dvě odpoledne?"
"Jo."
"Takže se měj zlatíčko a už teď se mi po tobě stýská."
"Vždyť mě taky. Buď na sebe opatrný."
S tím Harry vstal a odešel na Příčnou ulici. Rovnou zamířil do Gringottovy banky.
"Dobrý den." Pozdravil jednoho skřeta, který seděl za pultíkem a zrovna tam nikoho neměl.
"Dobrý den, co potřebujete."
"Chtěl bych si zařídit účet a rovnou na něj uložit větší sumu peněz."
"Není problém, jaké jméno?"
"Harry White."
"Dobře tady poklepte hůlkou na ověření totožnosti."
Harry tak poklepal a modlil se, aby podvodné kouzlo vyšlo. Chvilka ticha, která se Harrymu zdála příliš dlouhá. Ovšem jeho neutrální výraz to nezměnilo.
"V pořádku pane White, tady máte klíč od trezoru číslo C9643, jakou částku si tam přejete uložit?"
"Všechny mé současné úspory, což činí 673 474 galeonů, 47 438 srpců a 7 583 srvčků." "Tolik? Smím vědět, jestli nejsou získané nelegální činností?"
"Můžu vás ujistit, že jsou pravoplatně získané."
"V tom případě v pořádku. Jakým stylem je chcete převést na účet?"
"Vložit hotovost." S tím mu podal menší váček.
"Bezedný měšec, v pořádku přepočítám to, za chvilku se vám budu zase věnovat." S tím převzal váček a zmizel s ním dozadu. Harry trpělivě čekal asi půl hodiny, než se vrátil.
"Všechno v pořádku, váš roční úrok bude splatný ke dnešnímu dni. Ten den vám přibude úrok 4,6 % s průměrné celoroční částky. Máte v plánu v tomto roce mít nějaké větší výdaje?"
"Ano chtěl bych si opatřit mudlovský domek. Někde na venkově, kde bude klid."
"Byty a domy vyřizujeme my, druhé patro - nemovitosti."
"Děkuji, určitě se tam stavím hned. Nashledanou."
"Nashledanou."
Harry tedy zamířil do druhého patra do oddělení nemovitostí.
"Dobré odpoledne. A v jaké části Anglie by jste chtěl mít dům."
"Někde při moři, klidnou oblast, vetší zahradu, ale aby to nebyl úplný zapadákov."
"Něco bych tu měl, tady." Podal mu několik fotografii domu. Ovšem, jak to u kouzelných fotografii bývá, i tyto byly v pohybu, ovšem tak, že ukazovaly každý detail domu. Různě se natáčely v různých úhlech.
"Ten by mi vyhovoval, kolik?"
"Bude vás to stát 50 000 Galeonů, chcete nějaké vybavení?"
"Byl bych velice rád."
"A chcete spíše mudlovské, nebo kouzelnické?"
"Kombinaci obou, zabezpečení si vytvořím sám."
"A vybavení v jaké cenové relaci?"
"Honosné."
"V tom případě si opět prohlédněte nabídku."
Harry chvilku vybíral, než ho upoutalo vybavení, které bylo laděno do zlata, červena. I sám název vypovídal za své Nebelvírova sestava - mudlovsko-kouzelnická.
"Tuto beru."
"Tak to bude za dalších 10 000 tisíc, celkově to tedy činí 72 000 galeonů."
"Nezlobte se, ale jestli umím dobře počítat, tak to je jen 60 000."
"Já vám to neřekl? My jsme se bavili o cenách bez DPH."
"Aha. Vyzvedněte si to z účtu."
"Tak mi to tu podepište."
Harry tedy podepsal papír, který před něj skřet dával.
"Tak a poslední věc, tady máte klíč od vašeho nového domu, dnes ho nastěhujeme, takže zabydlet se můžete už zítra."
"Děkuji a nashledanou."
A teď trochu těžší část. Dostat místo v Bradavicích. Ovšem nejprve tu musíme najít Mundunguse. S tím zamířil do Obrtlý. Cestou si prohlížel jednotlivé výlohy. Na chvilku se zastavil i před obchodem s famfrpálovými potřebami. I tady zatím jeho koště, kulový blesk, bylo na špici. Poté pokračoval k Obrtlé ulici.
Jak procházel kolem obchodu s hábity pro každou příležitost, uvědomil si, že bude potřebovat nějaké maskování. Proto rovnou zamířil tam a koupil si smaragdově zelený hábit. Než dorazil do Obrtlé, tak se ještě zastavil v obchodě dvojčat Weasleyových. Měli daleko větší škálu zábavných předmětů, ale klasický sortiment neměli. Naštěstí ultradlouhé uši měl s sebou ze svého světa, stejně tak i oblečení proti černé magii. Nyní se specializovali na méně nebezpečné výrobky a na mudlovské kouzelnické triky.
Hned poté zamířil do Obrtlé. Tu chvilku procházel než si všiml Mundunguse Fletchera. Okamžitě k němu zamířil.
"Nazdar Fletchere!"
"Kdo jste?"
"Nejnovější zákazník."
"A co ode mě chcete?"
"To je jednoduché, chci informace."
"Jaké? A odkud mě znáte?"
"Není podstatné odkud tě znám, ale abych ukojil tvou zvědavost, řekněme, že mi tě doporučil jeden náš známý."
"Kdo?"
"Nechce být jmenován."
"Dobrá tedy, co chcete vědět a co z toho budu mít."
"Řekněme, že když mi informace co chci sdělíš brzy, tak si vyděláš pěknou sumičku."
" Co tedy chcete vědět?"
"Co se děje v čistokrevných kouzelnických rodinách."
"Co tím myslíte?"
"Abych ti to vysvětlil, chci vědět jestli neutvořili nějakou partu. Doporučuji ti Malfoyovy, Crabbovy, Goylovy."
"Ale to jsou staré kouzelnické rodiny. To nikdy nezjistím."
"Když nezjistíš, tak nic nedostaneš. Tady máš zálohu." S tím mu hodil váček se sto Galeony. "Jo, a abych nezapomněl, zítra to chci vědět. Zítra večer v osm tady." S tím odešel.
A teď byly na řadě Bradavice. Neváhal a přemístil se do Prasinek.
Prasinky byly dvakrát tak velké, než si pamatoval. Obchodů tu moc nepřibylo, ale rodinných domků ano. Tentokrát se nezdržoval a zamířil přímo do Bradavic. Byly prázdniny, takže se neobával nějakého zírání od studentů. Zamířil rovnou do ředitelny. Cestou potkal jen paní Norrisovou, která, jakmile si ho všimla, zaprskala a zmizela. Harry jen pokrčil rameny a pokračoval v cestě. Za chvilku se objevil před chrličem. A přemýšlel nad heslem. Jelikož ho žádné nemohlo napadnout, vytáhl pergamen a na něj napsal:
Vážený pane řediteli/ ředitelko,
Právě stojím před vstupem do vaší pracovny. Chtěl bych s vámi mluvit ohledně místa.
Předem děkuji za vyslechnutí
Harry White
S tím zamumlal Grafoprodromus a pergamen zmizel. Po chvilce odskočil chrlič a před ním stála profesorka McGonagalová.
"Dobrý den, pojďte tedy dál a promluvíme si."
"Dobrý den paní ředitelko."
Harry ji následoval do pracovny.
"Tak podle vašeho vzkazu usuzuji, že sháníte práci, pane White."
"Ano, to souhlasí."
"A proč si myslíte, že někoho sháním, a proč si myslíte, že to místo dostanete?"
"Takže mám štěstí opravdu potřebujete někoho. A proč si myslím, že to dostanu. Protože projdu jakýmkoli testem na profesi, kterou sháníte."
"Opravdu? Jste sebevědomý."
"Ano, to jsem."
"Dobrá, přiznám se, že sháním člověka na místo profesora obrany proti černé magii, ale musím vás varovat, toto místo má být prokleté. Už jeden člověk z tohoto místa odstoupil ze zdravotních důvodů."
"A to, že toto místo je prokleté soudíte jen díky jednomu případu?"
"Asi bych vám měla říct vše od začátku."
"Dříve na tomto místě pracoval místní ředitel, Albus Brumbál, ale před rokem náhle zmizel. Do teďka jsme nenašli jeho tělo a ani stopu po tom, kde by mohl být. Kdyby to bylo možné, tak řeknu že se propadl do země. Každopádně jsme ztratili profesora, já se jako jeho zástupkyně stala ředitelkou a začala jsem shánět profesora. Ozval se jeden, ale ten se mi nelíbil. Jakmile jsem si ho všimla okamžitě jsem si vybavila hada. Odmítla jsem ho přijmout. Ten tvrdil, že nenajdu nikoho, kdo dokáže učit víc jak jeden rok. Naštěstí jsem hned potom sehnala ještě jednoho, které udělal znalostní test a nastoupil. Učil velice dobře, ale co osud nechtěl. Předposlední den školy se zatoulal do zapovězeného lesa, tam ho napadli pavouci a on jen taktak vyvázl živý. Ovšem duševně ho to poznamenalo a on odmítl pokračovat v učení. Zatím jsem ala nevypsala žádný inzerát, že někoho sháním. Tak co tu potom děláte?"
"Abych řekl pravdu, jdu to jen zkusit. Vím, že toto je prestižní škola a doufal jsem, že tu někoho budete potřebovat."
"No, když už jste tady, tady máte testy a můžete je napsat. Máte na to hodinu a půl."
Harry si tedy vzal pergamen a začal vyplňovat otázky, většinou to byli otázky ohledně magických zvířat a ochrany před nimi, to se musel naučit, když chtěl být bystrozorem. Ovšem smrtelně zlé bytosti, jako jsou mozkomoři, tam nebyly. Ještě tam byla otázka na kletby, které se nepromíjejí. Po hodině ji pergamen vrátil.
"To už jste hotov?"
"Ano."
"Tak se na to podíváme."
"Máte chybnou odpověď, zakázaná je jen kletba imperius. Co jsou vlastně ty ostatní? Ale jinak to máte v pořádku, místo je vaše."
"Tady je známa jen Imperius? Já jsem se učil i kletbu Cruciatus a Avada Kedavra."
"To je sice možné, ale takovou kletbu neznám, kde jste o nich slyšel?"
"Učil jsem se ji o ni na škole."
"No to je jedno, každopádně zakázaná kletba je jen jedna, Imperius. Na zbytek zapomeňte, to jsou jen výmysly, nikdo takové kouzlo nezná. To místo je vaše. Váš příjem bude 100 galeonů měsíčně, nastoupíte kdy?"
"Přijel bych se studenty vlakem."
"Dobře tedy, se zborem se seznámíte potom?"
"Ano."
"Tak to je vše nashledanou."
"Nashledanou paní ředitelko."
"Jo, abych nezapomněla, od profesorského sboru vyžaduji tykání. Jasné?"
"Ano, Minervo, taky mi tykej."
S tím odešel před chrliče a přemístil se přímo do děravého kotle. Ginny už byla dávno pryč.
Druhého dne se procházel po Příčné ulici, dalo by se říct, že hlídkoval. Po obědě se přemístil do svého nového domu. Byl vskutku nádherný. Byla to dvoupatrová vila. V prvním patře měla obývací pokoj, kuchyň, dvě jídelny, jednu rodinou a jednu větší pro sešlosti. V druhém patře byly pokoje. Všechny byly stejné, až na jeden. Ten byl zařízen pro manžele. Vše bylo velice moderně zařízeno a barevně to opravdu ladilo do zlata a červena. V druhém patře byl ještě jeden menší pokoj, z kterého si udělal pracovnu. Vystavil si tam fotky a zabezpečil proti cizímu vniknutí. Hned potom zabezpečil celý dům i s pozemky protipřemisťovací barierou, protivetřelčím kouzlem, nezakreslitelností, nezjistitelností a spoustou dalších kouzel. Ještě si prohlédl pozemky. Zjistil, že k domu patří i část pláže, na kterou se nedostane žádný mudla. V zahradě se jinak tyčil krásný altánek.
Večer se přemístil na Příčnou ulici a vyhledal Mundunguse.
"Nazdar, tak co jsi zjistil?"
"Nějaká skupina se opravdu založila, vede ji nějakej lord. Nevím co má přesně za cíl, ale za tři dny mají nějakou větší schůzi."
Děkuji ti, kdyby něco kontaktuji tě, tady máš odměnu." S tím mu hodil váček s dvěmi sty galeony."
Pak se vrátil zpět domu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
